Suunto Ocean Uživatelská příručka

Nastavení algoritmu

Vývoj původního dekompresního modelu společnosti Suunto byl zahájen v 80. letech minulého století, kdy byl v přístroji Suunto SME implementován Bühlmannův algoritmus založený na M-hodnotách. Od té doby probíhá neustálý vývoj původního algoritmu s pomocí externích i interních odborníků.

Algoritmus Bühlmann 16 GF

Bühlmannův dekompresní algoritmus vyvinul švýcarský lékař Dr. Albert A. Bühlmann, který se od roku 1959 zabýval teorií dekomprese. Bühlmannův dekompresní algoritmus je teoretický matematický model popisující způsob, jakým inertní plyny vstupují do lidského těla a vystupují z něj při změně okolního tlaku. V průběhu let bylo vyvinuto několik verzí Bühlmannova algoritmu, které převzalo mnoho výrobců potápěčských počítačů. Suunto Ocean používá potápěčský algoritmus Bühlmann 16 GF společnosti Suunto, který vychází z modelu Bühlmann ZHL-16C, do kterého jsme implementovali náš vlastní kód. Algoritmus lze upravit pomocí faktorů gradientu pro nastavení úrovně konzervatismu.

Faktory gradientu

Faktor gradientu (GF) je parametr pro vytvoření různých úrovní konzervatismu. GF se dělí na dva samostatné parametry, dolní a horní GF.

Pomocí GF s Bühlmannovým algoritmem můžete nastavit bezpečnostní rezervu pro ponor přidáním konzervatismu pro kontrolu, kdy různé tkáňové skupiny dosáhnou přijatelné M-hodnoty. Faktor gradientu je definován jako procento gradientu M-hodnoty a je stanoven v rozmezí od 0 % do 100 %.

Běžně používaná kombinace je dolní GF 30 % a horní GF 70 %. (Píše se také jako GF 30/70.) Toto nastavení znamená, že k prvnímu zastavení dojde, jakmile nejrychlejší tkáň dosáhne 30 % své M-hodnoty. Čím nižší je první číslo, tím menší je přípustné přesycení. V důsledku toho je nutné první zastávku udělat, když jste hlouběji. Faktor gradientu 0 % představuje linii okolního tlaku a faktor gradientu 100 % linii M-hodnoty.

Na následujícím obrázku je hodnota dolního GF nastavena na 30 % a nejrychlejší tkáňové skupiny reagují na 30% hranici M-hodnoty. V této hloubce se uskuteční první dekompresní zastávka.

Když stoupání pokračuje, GF se posune z 30 % na 70 %. GF 70 udává povolené množství přesycení při výstupu na hladinu. Čím nižší je hodnota horního GF, tím delší mělká zastávka je nutná k dekompresi před vynořením. Na následujícím obrázku je hodnota horního GF nastavena na 70 % a rychlé tkáňové skupiny reagují na 70% hranici M-hodnoty.

V tomto okamžiku se můžete vrátit na hladinu a ponor dokončit.

Vliv dolního GF (%) na profil ponoru je znázorněn na následujícím obrázku. Ukazuje, jak dolní GF (%) určuje hloubku, ve které se stoupání začíná zpomalovat, a hloubku první dekompresní zastávky. Obrázek znázorňuje, jak různé hodnoty dolního GF (%) mění hloubku první zastávky. Čím vyšší je dolní GF (%), tím výše se první zastávka bude nacházet.

Vliv horního GF (%) na profil ponoru je znázorněn na následujícím obrázku. Ukazuje, jak horní GF (%) určuje dobu dekomprese strávenou v mělké fázi ponoru. Čím vyšší je hodnota horního GF (%), tím kratší je celková doba ponoru a tím méně času stráví potápěč v mělké vodě. Pokud je horní GF (%) nastaven na nižší hodnotu, potápěč stráví více času v mělké vodě a celková doba ponoru se prodlouží.

Výchozí nastavení konzervatismu v přístroji Suunto Ocean je 40/85. Nastavení můžete upravit tak, aby bylo agresivnější nebo konzervativnější než výchozí hodnota. Pro rekreační potápěče znamenají konzervativnější hodnoty nižší nulový čas (NDL) a tedy způsob, jak se vyhnout dekompresi. Při technickém potápění znamenají konzervativní hodnoty delší dekompresní požadavky. Agresivnější nastavení výrazně zvyšuje riziko výskytu dekompresní nemoci (DCS).

Existuje několik rizikových faktorů, které ovlivňují vaši náchylnost vůči dekompresní nemoci (DCS), například váš zdravotní stav či chování. Tyto rizikové faktory se liší u jednotlivých potápěčů a liší se také den ode dne.

Osobní rizikové faktory, které mají tendence zvyšovat pravděpodobnost výskytu dekompresní nemoci, zahrnují:

• vystavení nízkým teplotám – teplota vody nižší než 20 °C (68 °F)
• podprůměrná fyzická kondice
• věk, zejména vyšší než 50
• únava (nadměrná fyzická námaha, nedostatek spánku, náročné cestování)
• dehydratace (ovlivňuje krevní oběh a může zpomalit desaturaci)
• stres
• příliš těsná výstroj (může zpomalovat desaturaci)
• obezita (index BMI na úrovni obezity)
• foramen ovale patens (PFO)
• zvýšená fyzická aktivita před nebo po ponoru
• namáhavá aktivita během ponoru (zvyšuje intenzitu krevního oběhu a přináší více plynu do tkání)

Dekompresní profil

Dekompresní profil lze nastavit v nabídce Možnosti potápění > Algoritmus > Dekompresní profil.

Plynule dekompresní profil

Tradičně, již od Haldanových tabulek vydaných v roce 1908, byly dekompresní zastávky vždy v pevně stanovených hloubkách, například 15 m, 12 m, 9 m, 6 m a 3 m. Tato praktická metoda byla zavedena před nástupem potápěčských počítačů. Při stoupání však dekomprese ve skutečnosti probíhá postupně, řadou malých kroků, čímž dochází k efektivnímu vytváření hladké dekompresní křivky. Nástup mikroprocesorů umožnil společnosti Suunto přesněji modelovat skutečné chování těla během dekomprese. Při jakémkoli stoupání zahrnujícím dekompresní zastávky počítají potápěčské počítače Suunto bod, ve kterém řídicí modul naměří překročení určité hodnoty okolního tlaku (tj. bod, ve kterém je tlak tkáně vyšší než tlak okolí), a začíná odsycování plynu, tedy desaturace. Tento hloubkový bod se označuje jako spodní hranice dekomprese. Nad touto hloubkou a současně pod horní hranicí dekomprese se nachází dekompresní oblast. Rozsah dekompresní oblasti je závislý na profilu ponoru.

Optimální dekomprese nastává v dekompresní oblasti, která je zobrazena šipkami nahoru i dolů vedle hodnoty hloubky. Je-li hloubka horní hranice dekomprese překročena, potápěč bude vyzván k sestupu zpět do dekompresní oblasti šipkou směřující dolů a zvukovým alarmem.

Desaturace v předních rychlých tkáních na spodní hranici dekomprese nebo v její blízkosti bude pomalá, protože vnější gradient je malý. U pomalejších tkání může stále docházet k saturaci a v závislosti na časovém intervalu se může potřeba dekomprese zvýšit. V takovém případě se horní hranice dekomprese může snížit a spodní hranice naopak zvýšit. Spodní hranice dekomprese představuje bod, ve kterém se algoritmus snaží maximalizovat bublinovou kompresi, zatímco dekompresní „strop“, tedy horní hranice dekomprese, maximalizuje desaturaci.

Další výhodou znalosti spodní a horní hranice dekomprese je, že tento model zohledňuje ztížené udržování přesné hloubky pro optimalizaci dekomprese v rozbouřených vodách. Udržováním hloubky mezi stanovenými hranicemi dekomprese může probíhat dekomprese neustále, byť pomaleji, než by bylo optimální. Vzniká tím tolerance, která pomáhá minimalizovat riziko vynesení potápěče nad horní hranici dekomprese vlnami. Kontinuální dekompresní křivka používaná algoritmem Suunto rovněž poskytuje mnohem hladší a přirozenější dekompresní profil než tradiční „krokový“ dekompresní profil.

Postupně dekompresní profil

V tomto dekompresním profilu se stoupání dělí na tradiční kroky po 3 metrech (10 stopách) neboli stupně dekomprese.

V tomto modelu absolvuje potápěč dekompresi v tradičních pevně stanovených hloubkách. Hodnota horní hranice dekomprese v přepínacím okně bude ukazovat hloubku dalšího kroku dekomprese a jakmile potápěč dosáhne dekompresní oblasti, spustí se časovač ukazující potřebnou délku dekompresní zastávky.

Příklad dekompresního ponoru viz Příklad - režim ponoru s více dýchacími směsmi.

Nastavení nadmořské výšky

Nastavení nadmořské výšky automaticky upraví výpočet dekomprese podle zadaného rozpětí nadmořské výšky. Toto nastavení můžete najít v nabídce Možnosti potápění » Algoritmus » Nadm. výška a na výběr jsou tři rozpětí:

• 0–300 m (0–980 stop) (výchozí)
• 300–1500 m (980–4900 stop)
• 1500–3000 m (4900–9800 stop)

Následkem toho jsou značně sníženy povolené hodnoty bezdekompresních limitů.

Atmosférický tlak ve vyšších nadmořských výškách je nižší, než na hladině moře. Po výstupu do vyšších nadmořských výšek budete mít v těle více dusíku v porovnání s rovnovážným stavem ve vaší obvyklé nadmořské výšce. Postupem času se tento „přebytečný“ dusík uvolňuje a dojde opět k dosažení rovnovážného stavu. Společnost Suunto doporučuje se před potápěním v nové nadmořské výšce vždy aklimatizovat – vyčkat před ponorem alespoň tři hodiny.

Před potápěním ve vyšších nadmořských výškách je zapotřebí upravit nastavení potápěčského počítače tak, aby měření zohledňovala specifika dané nadmořské výšky. Maximální hodnoty parciálního tlaku dusíku, které povoluje matematický model potápěčského počítače, jsou sníženy s ohledem na nižší hodnoty tlaku vzduchu.

Doba bezpečnostní zastávky

Pro každý ponor do hloubky větší než 10 metrů (33 stop) se vždy doporučuje Bezp. zast.. Délku trvání bezpečnostní zastávky lze nastavit na 3, 4 nebo 5 minut (výchozí hodnota je 3 minuty).

Viz Bezpečnostní zastávky.

Hloubka poslední zastávky

Hloubku poslední zastávky u dekompresních ponorů můžete upravit v nabídce: Možnosti potápění » Algoritmus » Poslední deko. zastávka. K dispozici jsou dvě možnosti: 3 m a 6 m (9,8 stop a 19,6 stop).

Ve výchozím nastavení je hloubka poslední zastávky 3 m (9,8 stop).